Další Valentýn a s ním i další únorový výjezd. Tentokrát však mělo jít o rutinní závoz humanitární pomoci do Geriatrického penzionu v Červnivcích. Jak ale naše výprava probíhala a jak dopadla?
Opět jsme se na cestu vydali podvečerní Prahou. Na počasí máme prozatím štěstí. Hranice přejíždíme brzo a bez problémů.
Na první zastávce zastavujeme ve Lvově. Vypínáme motory obou aut a rozhlížíme se kolem. Někteří z nás místo poznávají, byli tady před rokem. Nedá se zapomenout. Před rokem to místo ale nebylo ještě tak zaplněné. Vystoupili jsme na Lyčakivském hřbitově v jeho vojenské sekci. Již z dáli je vidět, že hřbitov naplnil svou kapacitu. Vidíme modrožluté vlajky i bojové zástavy. Místy se mihne i vlajka jiného státu. Ve stánku s květinami koupíme bílou kytici chryzantém.
„Jakou stuhu si přejete? Modrožlutou nebo černou?“ ptá se tichým hlasem paní za pultem.
„Jestli můžeme poprosit, máme vlastní,“ kolega vytáhl z kapsy českou trikoloru.
„Odkud jste?“ ozve se z temného koutku, ve kterém sedí správkyně hřbitova.
„Z Česka, chtěli bychom položit květiny a zapálit svíčku za padlé vojáky,“ odpoví kolega.
Symbolicky přicházíme ke hrobu Neznámého vojína ZSU, který padl 3. dubna 2023. Zapalujeme svíčku a pokládáme bílé květiny. Jsou bílé jako poletující sníh, který dopadá na dřevěný kříž neznámého vojáka.
„V prosinci 24 byla třetina ještě volná, ne-li víc. A tak to je,“ pronese při odjezdu kolega z druhého auta.
Čeká nás ještě kus cesty, dáváme večeři, ale počasí se zhoršuje. Začíná padat více a více sněhu a cesta namrzat.
Do cíle dojíždíme brzy ráno, počasí se uklidnilo a začalo svítit slunce. Zdejší ředitel poznává známé tváře a s novými se seznamuje. Je unavenější, než si pamatujeme. Je to neskutečná osobnost zdejší oblasti. Jeho odhodlání spolu s denní dobou nenabírají konce, a to vše zdatně prokládá humorem všeho druhu.
„Mnohokrát děkujeme vám i českému národu za to, co pro nás dělá. Jste naší velkou pomocí a nadějí. Ať vás Bůh ochraňuje na cestě zpět,“ loučí se s námi ředitel.
„My děkujeme za to, že jsou na světě lidé jako Vy, pane řediteli,“ oplácí kolega.
A vyrážíme domů. Byla to zase rychlovka jen na otočku. Vyřídit vývozní dokumentaci, naložit, odřídit a vyložit. Hranice trávíme mírným čekáním na rentgen – bohužel, ne náš. Prohlídka obou vozidel proběhne hladce a my pokračujeme v cestě.
Je noc. Chladná noc. Prší. Pak přestane a začne foukat. S větrem přichází sníh. Během pár minut napadne několik milimetrů sněhu. Jedno auto zastavuje na odpočívadle kvůli střídání. My pokračovali dál.
„Ta cesta už je divná, na chvíli bychom měli zastavit a počkat, až projedou rolb… ou ou“ snažil se situaci uklidnit kolega, který řídil.
Naše auto se dostává do smyku. Z pravého pruhu se točíme přes prostřední.
Když jsme v levém kolega vykřikne: „Držte se!“
„No, ty vole. Dobrý. Jste všichni v cajku? Není vám nic?“ ozývá se od spolujezdce.
S autem končíme ve svodidlech. Nikomu se nic nestalo, ale je nám jasné, že v tomhle autě se do Prahy už nevrátíme.
„A to jsou na něm nový zimáky…“ snažíme se vtipkovat.
Dostáváme se do bezpečí a auto do odstavného pruhu. Z něj se díváme, jak 10 minut po nárazu projíždí vozovku rolby. Komunikujeme s týmem v Česku. Čekáme na policii a asistenční službu. Přeložení auta probíhá jako z akčního filmu. Přijede dodávka, překládáme materiál a odjíždíme.
Nakonec odpoledne přijíždíme zpátky do Prahy. Kolega ještě stihne po cestě ztratit obě jeho čepice. Taková jeho klasika. A to je poslední komplikace na naší cestě. Večer si dáváme vědět, že už jsou všichni zpět v poklidu domova.
Díky vám jsme mohli opět přinést trochu světla do temnoty. Vnést trochu barvy do té šedou, bílou a černou barvou zahalené tragédie, která nebere rozuzlení. Natož konce. Dovezli jsme téměř tunu potravin do Geriatrického centra v Černivcních. A vrátili se ve zdraví. Na chvíli jsme sice přišli o jedno auto, ale nepřešli jsme o vůli a odhodlání pomáhat. Jeden by řekl, že snad právě naopak.
Pokud přemýšlíte jak tento český tým v jeho práci a jeho pomoci Ukrajině napadené ruskou agresí podpořit, dovolte mi vás navést na naše sbírky či snad na transparentní účet. Děkujeme také za vaši podporu na sociálních sítích.
Světlem proti temnotě.
JOSEF VYSKOČIL 19. 3. 2026, ZPRÁVA Z CESTY
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
