Před několika dny mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil, cituji překlad: „Konflikt s Ukrajinou už není speciální vojenská operace, ale válka.“. To je zásadní obrat v rámci již téměř čtyři a půl roku trvajícího konfliktu a má dalekosáhlé důsledky.
Až dosud bylo označení konfliktu na Ukrajině vždy v rámci Ruska SVO, Speciální Vojenská Operace, a za to, že jej někdo označil jako válku, se chodilo do vězení. Pokud Peskov dostal povolení, a že ho dostat musel, prohlásit konflikt za válku, je to obří změna.
Nejjednodušší pohled je, že teď všichni ti, kteří za stejné prohlášení dříve skončili ve vězení, mohou žádat své propuštění, ale je asi jasné že tak ruská spravedlnost nefunguje. Co je povoleno Jovovi, není povoleno volovi, jak se říká. Pro obyčejný lid to stále ještě nějakou dobu bude tabu.
Stejné tabu bude i důvod, proč dostal Peskov možnost něco takového říct. A tím je očekávaná podzimní mobilizace více než jednoho a čtvrt miliónu vojáků (mluví se o miliónu a třech stech tisících, tedy stejném čísle jako mrtvých a raněných na ruské straně za dobu konfliktu). Ta, pokud nastane, bude znamenat hned několik věcí. Přiznání Ruska, že má tak obří ztráty, že nemůže jinak, ale také, že se chce pokusit zvrátit na frontě situaci ve svůj prospěch.
Má však šanci něco takového udělat?
Když pomineme nutnost mít pro tak obří množství lidí veškeré vybavení, což samo o sobě představuje nemalou finanční zátěž, také bude potřeba zvládnout zbytek logistiky takové operace. Čerstvě mobilizovaní budou muset doplnit stávající „děravé“ útvary, což jejich bojeschopnost spíše sníží, budou muset být na těch útvarech živeni, budou se k nim muset nějak dopravit a budou muset být nějakým způsobem placeni.
A tady Rusku dochází dech. Ukrajina již napadla, kromě dvou, už všechny hlavní rafinérie v Evropské části Ruska a je očividné, že se Rusku nedaří je jak opravovat, tak chránit. Přes čtyřicet procent (mluví se až o 47%) produkce paliv v Rusku je buď z provozu vyřazena úplně, nebo alespoň dočasně díky velmi účinným útokům na rafinerie. Dvacet procent je pro většinu zemí bráno jako národní krize, třicet může znamenat výrazné omezení fungování systému, ale cokoliv nad čtyřicet procent je i u zemí, které nejsou ve válečném stavu, za hranicí katastrofy. To jsou okamžiky, kdy se zastavuje, tu rychleji (Krym), tu pomaleji (za-Ural) chod celého systému.
I to je důvod, proč Peskov vyřkl ona slova. Systém, země, režim, je na pokraji svých schopností a možností. Na podzim se může pokusit o poslední reálný velký tlak, ale na víc už rezervy mít prostě nemá a nebude mít. A Rusko to, samozřejmě, ví. Tedy ti, kteří v Rusku stále ještě mají jakoukoliv rozhodovací pravomoc.
Peskovova slova tak mohou fungovat jako volání do zbraně proti „zlému světu“, který se „celý spikl proti Rusku“, ale zároveň mohou, ze stejného důvodu, fungovat jako zadní vrátka. Pokud se totiž podzimní ofenziva nepodaří, a naopak skončí jako úplné fiasko, vždy ještě může jak Peskov, tak kdokoliv, kdo ho nahradí, prohlásit „neměli jsme šanci proti nám stál celý zlý fašistický svět“, což bude skvěle hrát na notu rusů, kteří doslova milují narativ „velkého národa zkoušeného dějinami“. Bude to jediný narativ, který dovolí Rusku se nerozpadnout ve vnitřních sporech, ale naopak se o to více semknout. Prohráli by proti celému světu a to je, svým způsobem, něco, co se dá akceptovat jako svého druhu vítězství. Tedy v očích těch, kteří celý svět nenávidí, vidí jej jako líheň nacismu a fašismu, pohrdají jím a zároveň mu i závidí. Oni mají téměř božskou výsadu celý svět chránit před „nacismem“, „fašismem“, či jakoukoliv vymyšlenou kombinací obou zcela vyprázdněných pojmů, není to, a nemůže být, jejich chyba, že jim „svět nerozumí“. Rusové jsou, díky dlouhodobé propagandistické masáži, zcela bezmezně přesvědčeni, že jsou národ ze všech nejvyvolenější, že jejich konání je vždy a za všech okolností spravedlivé. A není to jejich chyba, že to ten hloupý svět nechce chápat. Když půjdeme do extrémů, nepřekvapila by mě myšlenka, kdy by Západu obyčejní rusové „odpouštěli“ to, že ve své „hlouposti“ podporoval kdy onen „banderovský režim“. Že konal tak hloupě, že nedovolil Rusku nad ním vyhrát a nasadil si tak do kožichu veš. Narativ může být až tak extrémní, že bude vytvářet konstrukce „to vy jste vlastně tu válku prohráli, protože teď se musíte starat o tu (doplňte si) Ukrajinu, my to s vámi mysleli dobře, my ji chtěli denacifikovat, ale vy jste prostě ten zkorumpovaný Západ“. Pak Peskovův výrok o válce vůči celému světu bude ukázkou oné první jiskřičky jejich prozření, že je to sice heroická, ale zbytečná snaha.
Samozřejmě, je zde i možnost, že v rámci podzimní ofenzivy rusové získají ona území, které si nárokují. Byť jen na krátký čas a za ohromných ztrát. Pak může Rusko vyhlásit příměří a žádat ukončení konfliktu s tím, že ono přece žádnou válku nechce a dál postupovat také ne. Že dosáhlo „denacifikace“ Ukrajiny a „ochránilo rusky mluvící obyvatele“ a tím tedy pro něj celá záležitost končí. Že chce mír. A že tedy nechápe další nenávist vůči němu. Tenhle absurdní postoj, v očích celého světa absurdní, bude pouze pro vlastní obyvatele a samozřejmě pro všechny ty páté kolony těch, kteří jsou podporovatelé Ruska už nyní. Bude vytvářet dojem, že Rusko je, opět, oběť, když i poté, co samo vyhlásilo konec SVO, války, svět (především Ukrajina a její podporovatelé) stále proti němu tu válku agresivně vedou. Na jeho území.
A z jeho pohledu tak bude mít na vybranou, „být rozumný“ a jednat s tím „zlým a zákeřným Západem, co ho přece pokaždé zradí“, nebo „být tvrdý“ a použít na ochranu svého území, jak má, koneckonců, svou oficiální doktrínu, atomové zbraně. Nebo s tím alespoň hrozit dost hlasitě na to, aby na Západě vznikl dostatečně velký tlak na Ukrajinu, aby přinejmenším dodržela Ruskem vyhlášené příměří. Jinými slovy, přestala se snažit získat zpět své území a přestala ničit ruskou infrastrukturu.
Zároveň bude tlak na všechny země, které až dosud Rusku pomáhaly spíše v pozadí, aby přešly na ruskou stranu, aby pomohly odstranit všechny sankce, které, díky „konci války“ už, z ruského pohledu pozbyly smysl.
Tento měkký a tvrdý tlak by pak mohl dát Rusku možnost celou válku neprohrát. Alespoň ne v jejich vlastních očích.
Jeden na první pohled nevinný výrok Kremlu tak může znamenat, že si Rusko tvoří zcela novou strategii. Víc nebezpečnou než kdykoliv předtím.
MICHAEL LONGSWORD, 8. 7. 2026, ANALÝZA
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
